Dnes bych vám rád napsal článek, jak jsme jeli na výlet do Victorie. Toto město je hlavní městem Britské Kolumbie, má 200 000 obyvatel a patří mezi nejhezčí v okolí. Proto jsme se tam vydali podívat na dva dny.
Den první: sobota
Vyrazili jsme asi okolo sedmé hodiny ranní na autobus směrem na zastávku skytrain Canada Line. Odtud jsme již velmi rychle vlakem dojeli na Bridgeport Station. Kde jsme přesedlali na autobus číslo 620 abychom o hodinu a půl spočinuli na Tsawwassen Port. Což je výchozí místo pro výlety jako Victorie, Nanaimo, Tofino a další. Rychle kupujeme lístky na ferry a pomalu se posunujeme v řadě naloďujících se pasažérů. Ferry trvá cca. jednu hodinu a 35 minut. Počasí je větrné a proto pořizujeme jenom několik fotografií z lodě a jejího okolí.
Na druhé straně v přístavu Swartz Bay se rychle mezi prvními vyloďujeme a pelášíme na expresní autobus mezi ferry a downtownem samotné Victorie. Řidič pravidelně snídá vtipnou kaši a vyžaduje po každém kouzelné slovíčko při nákupu jízdenek. Jako slušně vychovaní lidé bryskně odpovídáme a sedáme si do sedadel. Autobus nás s lehkým zpožděním vysazuje přímo u centrálního přístavu celé Victorie. Je dvanáct hodin dopoledne a po pěti hodinách v autobusu, vlaku, lodi a znovu autobusu jsme úspěšně zde.
Prohlídku jsme začali hned hezky u výstupu z autobusu a navštívili údajně maximální pamětihodnost, což je budova parlamentu (snad z 19. století). Připomíná naše národní muzeum, jenom tam nejsou ty džuzny vod rusáků z vosmašedesátýho. Chybí nám ta dramatičnost celého místa. Všichni se smějí, kanadská vlajka vlaje. Hned na to se vydáváme do přístavu, okolo slavného hotelu Empress na jednu z nejrušnějších ulic Government Street, kde jako už závislí kafaři zavítáme do přilehlého Starbucksu.
Dále pokračujeme směrem ke katolické katedrále, jejíž stav by se dal bezesporu označit slovy „novostavba před kolaudací“. A dochází nám, že jestli nějaký základní rozdíl mezi Evropou a Amerikou je, tak to bude nejspíš v tom, že poklady evropské leží v architektuře, ruinách hradů a kráse barokních sídel, kdežto poklady Severní Ameriky v nespoutané divoké přírodě v 99 % bez zásahů člověka.
Následující zastávkou má být dům jednoho z nejmocnějších mužů na západním pobřeží své doby – pana Dunsmuira. Což byl irský přistěhovalec, který prakticky ovládl obchod s uhlím a vydělal na něm jmění. Kromě uhlí se věnoval i dalším věcem. Ale je znám hlavně pro toto černé zlato. My jsme vyrazili k jeho honosnému sídlu, které na první pohled zase tak honosně nevypadá. Ale vevnitř, kde jsme nebyli, pravděpodobně skýtá pohled na nádhernou truhlářskou a vůbec řemeslnou práci s různými druhy materiálů.
Po prohlídce vyrážíme zpět do centra města k parku s mnoha indiánskými totemy. Jejich přesný význam nám nebyl poodhalen žádnou tabulkou apod., proto je nechám bez komentáře. Jako poslední cíl před schůzkou s Geoffreym jsme vyrazili do parku, který je situován na jihovýchodě od downtownu. Tam jsme se najedli a vypravili se zpět co centra, protože jsme si již před nějakou dobou domluvili ubytování přes couchsurfing u jednoho z místních Kanaďanů. Komunikace byla svižná a čas před setkáním uplynul jako voda.
V půl sedmé večer nás Geoffrey vyzvednul svým jeepem a jeli jsme nakupovat do Walmartu a do Liquory store nějaká ta pivka na večer. Po příjezdu do bytu a úvodním pivku se Geoff na chvíli usadil ještě k práci, ale nakonec jsme pokecali na balkoně a před setměním si šli vyšlápnout takový schovaný plácek na vrcholu kopce kousek od bytu. Bylo tam vidět na celou rozsvícenou Victorii. Fakt super pohled. Ale taky pekelně větrno. Zase. Tak jsme zabalili saky paky a šli zpět. Protože bylo docela pozdě, tak jsme poměrně svorně všichni zapluli pod peřinu.
Den druhý: neděle
Druhý den jsme vstávali docela brzo, protože Geoff pracuje každý den v letní sezoně. Mají největší návštěvnost, tak se to musí otáčet co to jde. Aspoň jsme měli úžasnou příležitost vrátit se brzo ráno do přístavu a prohlédnout si ho bez stovek turistů, pouličních kejklířů, akrobatů, dudáků a stánkových prodavačů čehokoliv. Pak jsme zamířili ulovit do Government Street snídani a kafe. Jak jinak opět v oblíbené pobočce. Poslední dvě věci na seznamu byl Marketplace a výhled na moře. Budova to byla moc pěkná, dokonce zděnná a někdo si dal práci a postavil pěknou budovu. Bohužel využití pokulhávalo za pěknou stavbou. Druhou věcí co jsme chtěli byl pohled na americké pobřeží, které je vidět z Victorie. Ale na to jsme se už vykašlali a šli raději obhlížet možnosti cesty zpět. Znovu autobus, ferry, bus, skytrain a nakonec bus.
Výlet to byl super. Musíme doporučit všem, kdo se tam chtějí vydat. Victorie není o pamětihodnostech, spíš si užít jiné prostředí, přístav, jít do parku na „piknik“ a tak. Obecně lovit pamětihodnosti v BC není moc zajímavá aktivita.
Odpovědět