Cesta a první dojmy z Vancouveru

Aaah, konečně se hlásíme z Vancouveru. Cesta byla docela dlouhá. Začali jsme neoblíbeným vstáváním v pět hodin ráno, abychom se v šest ráno rozloučili na letišti s Kátinými rodiči. Pak rychlý check-in a čekání na první letadlo do Londýna. První let utekl rychle a my si vyzvedli v Londýně boarding pasy na další dva lety s Air Canada.

Další let z Londýna měl být ve 13:30. Na tabuli od samého začátku svítilo 14:00. Nu což si řeknete. Proč ne, jenom půl hodina. Reálně jsme na gate šli asi tak ve 14:30 a z gate do letadla až ve tři hodiny. Z anglických pěti minut se nakonec vyklubalo krásný dvě hodiny zpoždění.

Čekání na dráhu v řadě letadel byl zážitek, škoda jen, že soused měl stažený kryt okénka celou cestu :) Trochu jsme se báli, jestli stihneme přestoupit v Montrealu na další spoj, protože jsme vůbec nevěděli co dělat pokud by nám let uletěl před nosem. Nakonec jsme to stihli i s pokecem s imigračním úředníkem :) pěkná Kanaďanka nám nalepila pracovní povolení do pasu a jeli jsme dál.

Ve Vancouveru jsme byli nakonec na čas, jak to mělo být původně na letovém plánu. To bylo fajn, protože i tak bylo půl jedenáctý v noci. Vydali jsme se s taškama hezky městskou dopravou do Vancouveru k naší homestay rodině. Cesta byla docela jednoduchá, jeden přestup ze skytrainu do skytrainu a pak pěšky. Na místě nám poradil místní Ind jak dál a my jsme nakonec deset minut po půlnoci vancouverského času zazvonili na zvonek roztomilé Filipínky. :D Pár prvních teplých vět na přivítanou, rychlý sendvič, umýt zuby a šup na kutě :) odpadáme po 26 hodinách na cestě.

První dojmy z Kanady resp. z Vancouveru. 

Úplně první dotek byl ve tmě, přesto fajn. I když jsem se konečně poprvé cítil jako menšina. Tohle město opravdu tepe v rytmu mnoha zemí a kultur. Hned v metru jsme byli zdrojem pozornosti, protože naše čeština asi připomíná ruštinu nebo nevíme. Byli jsme fakt v noci rádi za tu češtinu, natož mluvit něco anglicky, jak jsme byli unavení.

Každopádně komunikace s paní domu je super. Je příjemná a všechno vysvětlí. Až ráno pochopíme, že má ráda okolo sebe nové lidi a proto tu nejsme sami a hostuje dalších šest až osm lidí. Nevíme přesně, ale složení je určitě Korejka, Japonka, Japonec, Mexičan, Číňanka, majitelka domu Filipínka a my dva Češi.

O ČR moc neví, Československo už napoví, Japonci si hned vygooglili na Wikipedii o naší historii. :)

Pak jsme se byli s naší paní domu projet do centra, kde nám ukázala školu kam zítra vyrážíme. Takže ta je taky fajn a udělal jsem pár prvních fotografií, které si můžete prohlídnout dole. Shodli jsme se s Katkou, že centrum je pěkný, ale potom ty domky v okolí jsou pro nás překvapivě hodně šedé.

Hodně mě překvapilo jak dost lidí, i když je jenom pár stupňů nad nulou, chodí jen v triku, někdo v mikině zato v kraťasech. Na letišti jsme potkali holčinu v žabkách a kraťasech no určitě do půlky stehen. Asi jsou otužilí :) Tak to je pro dnešek vše. Asi se půjdeme na chvíli natáhnout, protože časový posun je přece jen znát.