Pátek 17. ledna, den D, poslední pracovní den ve Starbucksu. Ráno jsem šla do práce a cítila jsem se opravdu zvláštně. Poslední dva týdny se mi honí v hlavě spousta věcí: rozloučení v práci, rodina, plánovaná cesta do Mexika, návrat zpět do České republiky, a jak to bude všechno vlastně vypadat. Každý, kdo byl alespoň několik měsíců v zahraničí, pracoval tam a neměl s sebou celou svojí rodinu, přesně ví o čem mluvím.
Možná proto jsem byla tak trochu na měkko už od začátku směny. Je to zvláštní pocit. Na začátku jsem to ve storu opravdu neměla ráda a trvalo dlouho, než se i vztahy mezi spolupracovníky naladily na stejnou vlnu. A teď? Ty lidi mám neuvěřitelně ráda a je mi na jednu stranu líto, že je opouštím. Na druhou stranu se hrozně těším zpátky do Čech, až uvidím všechny ty, kteří mi tady tak chyběli.
Nečekala jsem, že by nějakému zákazníkovi bylo líto, že odjíždím, natož abych něco od někoho dostala. A světě div se, opak byl pravdou. Několik pravidelných zákazníků se se mnou přišlo rozloučit, pár mých oblíbených mě objalo a popřálo hodně štěstí. Dostala jsem i nějaké sladkosti, přáníčka, magnetky na lednici, klíčenku, prostě vše, co mi má připomenout 9 měsíců strávených ve Starbucksu ve Vancouveru.
Moji kolegové se vytasili s tím nejlepším, co mohli. Nedávno jsem jednomu kolegovi řekla, že bych si hrozně přála mít na konci pobytu někde zaznamenané jejich jména, abych si na ně mohla vždycky vzpomenout. No a oni mi dali Starbucks hrneček, na který se dá psát takovým artovým perem a když pak hrnek dáte do trouby na 20 minut, už se vám to z hrnku nesmaže. Mám je tam všechny podepsané:)) A k tomu přáníčko, malou knížku o Vancouveru a jedno dolarovou kanadskou bankovku z roku 1973. Naprosto super dárek!
Za těch 9 měsíců jsem zažila v této společnosti opravdu hodně. Z pohledu zákazníka se mi vždycky zdálo, že na této práci vlastně vůbec nic není – ten, kdo je na pokladně mně zkasíruje a barista mi udělá drink. Toť vše. Ale jakmile tam nastoupíte, dozvíte se, jak je celý systém propracovaný do posledního detailu. A vy se učíte, a pořád se máte co učit. Největším překvapením byla pro mě skutečnost, jak většina partnerů (=spolupracovníků) je oddaná společnosti a žije Starbucksem 24 hodin denně. Nikdy jsem neviděla nikoho ve svém okolí, kdo by byl tak hrdý na to, kde pracuje, i když za velmi nízkou odměnu.
Takže jsem vděčná za tuto zkušenost, ale je čas jít dál…. Thank you guys for everything!:)
Dárečky od mých spolupracovníků
Pár vzpomínkových foto
Kraaasny a do jemný :***-)