České Švýcarsko s jeho soutěskami a Pravčickou bránou vyplnilo naše nečekaně volné dva dny v létě.
Vyrazili jsme v sobotu ráno naší Karkulkou se dvěma našimi kamarády směr České Švýcarsko, a to konkrétně do Hřenska. Cesta trvá cca 1, 5 – 2h, takže naprosto v pohodě. Docela dlouho jsme hledali místo k zaparkování, protože na víkend hlásili nádherně a všichni vyrazili na výlet. Pokud nechcete jet autem a hledat místo k zaparkování, do Hřenska se dostanete z Prahy rychlíkem č. 178 Alois Negrelli s přestupem v Děčíně na lokální linku Děčín-Hřensko. Vlak jede hned brzo ráno v 6:29, pokud si chcete užít den a nepřijet až po obědě:)
České Švýcarsko s jeho nejznámějšími soutěskami
Hned po příjezdu jsme se vydali do soutěsek. Vede k nim příjemná cesta okolo řeky Kamenice. Asi po dvaceti minutách se dostanete k první Edmundově (resp. Tiché) soutěsce, kde si můžete koupit lístek na pramici. Lístek tam stojí 80 Kč pro dospělého. Nazpátek si na druhé straně soutěsky lístek musíte znovu koupit. Stěny soutěsky tvoří kolmé skalní stěny, které vystupují z vody ve výšce někdy až 150m. Zajímavostí je, že když se po cestě pramicí kouknete nad sebe, uvidíte řadu skal se zajímavými útvary. Do pramice se vejde cca 25 lidí a 1 průvodce, který vypráví a řídí loď. Ke každému zajímavému útvaru vám něco vtipného poví:) Více informací o soutěskách najdete na oficiálním webu Hřenska.
Když vystoupíte na druhé straně, stačí jít pár minut a dorazíte k druhé, Divoké soutěsce. Jedná se o hluboký skalnatý kaňon řeky Kamenice, který navazuje na Edmundovu soutěsku. Nedá se to ale projet najednou. Cena jednosměrné jízdy na pramici stojí 60 Kč pro dospělého. Opět uvidíte po cestě zajímavé útvary skal a čeká vás takový umělý vodopád, který na vás pustí průvodce:) Nebojte, jste v tu chvíli docela daleko, takže úplně mokří nebudete.
Jakmile vystoupíte z pramice a budete se chtít vrátit do Hřenska, máte několik možností. Jednou z nich je návrat přesně tak, jak jste sem dorazili, tzn. koupíte si lístky a pojedete pramicemi zpátky. Další možností je vyrazit přes Mezní Louku do Hřenska po turistických značkách pěšky. Je to cca 9 kilometrů. No a asi poslední možností je vyrazit pěšky pouze do Mezní Louky (cca 2, 5 km) a tam nasednout na místní autobus a nechat se svézt do Hřenska. V sezóně jezdí každou půl hodinu. Až v Mezní Louce uvidíte první autobusovou zastávku, ověřte si nejdřív, jestli jede tam, kam potřebujete. Na pár desítek metrech je totiž více zastávek, tak ať se nespletete.
Kemp Mezní Louka
My jsme zvolili pro návrat do Hřenska poslední možnost. Vyzvedli si auto a popojeli zpátky do Mezní Louky do kempu, abychom si postavili v klidu před setměním stany. Jen jsme je postavili, začala fakt velká průtrž mračen, tak jsme byli rádi, jak jsme to skvěle časově naplánovali:)
Kemp jako takový není žádná hitparáda. Majitelé jsou sice moc milí a dokáží vám dlouze vyprávět o okolí a co všechno máte navštívit, ale o kemp se příliš nestarají. Vysoká tráva a ne úplně čisté sociální zařízení je pak výsledkem. Každopádně, byli jsme tam na 1 noc, takže se to dá v pohodě zvládnout i se studenou vodou ve sprše.
Pokud máte hlad, jsou tam asi 2 hospody. My jsme si tam byli zakoupit jen pívo – já teda nadšená nebyla, dostanete tam Břežňáka, a to teda není můj favorit. Kluci neprostestovali:) Co se týče večeře, měli jsme v plánu oheň a opékání buřtů. Jenže jak začalo pršet, zdálo by se, že se plány pokazily. To bychom nemohli být my, abychom plán nevylepšili tak, že si buřty opečeme v ešusu na plynové bombě, co jsme měli s sebou. Musím říct, že byly vynikající:))))
Druhý den a výlet na Pravčickou bránu
Ráno jsme vstali a vyrazili, všechno zabalili a vyrazili autem do Hřenska, abychom zaparkovali. Vydali jsme se hned na výšlap na Pravčickou bránu. I když je cesta skoro celou dobu do kopce, podle mě jí zvládne opravdu každý, tak se nemusíte bát. Cesta do kopce je dlouhá cca 4 km a výsledek pak stojí opravdu za to. Zaplatíte 75 Kč za dospělého a vydáte se na několik vyhlídek, ze kterých uvidíte opravdu nádherné pískovcové a skalnaté útvary. České Švýcarsko opravdu nezklamalo. Kromě těchto útvarů samozřejmě uvidíte i Pravčickou bránu. Potkali jsme tam jednu starší paní, která si ještě pamatuje, když byla malá a ještě se na bránu mohlo vstupovat. Teď už to bohužel nejde, protože turisté ji dost sešlapali a mohla by spadnout, pokud by se znovu otevřela veřejnosti.
Pravčická brána je vlastně největší přirozenou skalní bránou, která je na našem kontinentu. Je považována za symbol a nejkrásnější přírodní útvar, kterým se České Švýcarsko může pochlubit.
2 komentářů