Jednu víkendovou sobotu jsme se rozhodli vydat se na zimní pěší výlet spojený s nějakou zajímavou stavbou ideálně v horách. A tak vyhrál Ještěd. Ikonická budova slavného hotelu přirozeně dotváří ostrou špici jinak dekádami obroušeného vrcholu stejnojmené hory tyčící se nad Libercem. Za tento skvost vděčíme dnes už legendárnímu českému architektovi Karlovi Hubáčkovi (držitel prestižní světově uznávané ceny Auguste Perret Prize), jemuž se dostalo pocty vysoké. Jeho budova byla zařazena na seznam potenciálních staveb připravených pro svůj zápis do oficiálního seznamu UNESCO.
Vzhledem k zimě, která během naší návštěvy panovala jsme nahoru vyrazily lanovkou, která podle mě patří mezi další taháky těsně přiléhající k Ještědu. Navíc zajímavostí může být, že je pořád provozována možná trochu překvapivě ČD (sčekni jízdní řád). Za cestu nahoru zaplatíte 75 Kč, zpáteční stojí 120 Kč, ale my se rozhodli jít dolů pěšky po asi 5 kilometrů dlouhé trase KČT.
Samotná jízda starou lanovkou je zážitek a ten pocit když prorazíte poslední vrstvu mraků a smogu a po měsících „šedi“ spatříte ten zlatý nesmysl, musíte se usmívat bez důvodu. To jsou ty okamžiky, kdy si uvědomím, jak je pro nás slunce důležité.
Nahoře vystoupíte z lanovky a nacházíte se jen několik desítek kroků od vrcholu, kde můžete navštívit restauraci hotelu. Jako jedno z málo míst v ČR to myslí se servisem vážně a ví jak se mají chovat k lidem, kteří tam přišli utratit peníze. Doporučujeme jít si něco do restaurace dát už jenom kvůli vnitřnímu designu, který na dobu svého vzniku musel být state-of-the-art své dekády. Za výzdobou nestojí nikdo jiný než Otakar Binar.
Po fotografování a dostatečném pokochání všemi výhledy a drobnostmi co nabízí okolo samotné budovy můžete buď jet dolů lanovkou nebo do údolí sejít pěšky. My jsme se vydali pěšky dolů. Rozcestí najdete několik set metrů směrem dolů po cestě pro automobily. (Ano, na Ještěd se dá dojet autem, ale nedoporučujeme to, v případě nedostatku místa, asi budete muset jet hned dolů.)
My jsme se vydali po modré stezce, abychom se asi za hodinu vrátili zpět k vozu, kde obyčejně nechávají své vozy zdarma parkovat lyžováníchtivý návštěvníci. My jsme si sestup užili, protože příroda měla takové podmínky, aby každý stromek nádherně zabalila do sněhového sevření až kýčovitého charakteru. Užili jsme si to – za normálních podmínek se s podobnými efekty příliš nesetkáte. Tak neváhejte a vyražte na Ještěd. Ještě než vyrazíte, nezapomeňte sdílet náš článek nebo napsat krátký komentář ! Dík!
Odpovědět