Anuradhapura – podle wikipedia je to jedno z nejstarší měst na Srí Lance, jehož historie sahá až do 4. století před naším letopočtem. Pro nás se stala domovem na dvě noci a první stanicí na cestě po Srí Lance.
Po příjezdu do Anuradhapura, o kterém jsme vám říkali v předchozím článku, přišel nový den – návštěva starobylého komplexu různých staveb povětšinou s nějakou výsostnou svátostí pro buddhistické náboženství.
Celý komplex v Anuradhapura, který se rozkládá severo-západně od novodobého centra města je dostupný jak pěšky, tak na kole a samozřejmě tuk-tukem. Nebojte se, že když vyrazíte pěšky, tak nebudete mít nouzi o nabídky rikšáků. My jsme právě pěšky šli, protože jsme nestáli o to toho stihnout co nejvíce, ale stihnout to co se nám líbí a co uvidíme po cestě.
Staré město Anuradhapura
Nejdřív jsme dorazili na první památku po cestě – Isurumuniya Vihara, což je buddhistický svatostánek, který nechal zbudovat Kasyapa I. Jedná se o jednu z památek, která se platí extra mimo hlavní vstupné na hlavní památky. Takže za jednoho to bylo asi 200 rupií plus nějaký další rupie hlídačovi bot. Ano, slyšíte dobře, na památky musíte bosky a v dlouhých kalhotách. Takže boty si musíte nechat venku a aby si ty vaše někdo jiný neodnesl za vás, musíte někoho poprosit o pohlídání.
Nejdřív jsme si mysleli, že zouvat se budeme jen na některých památkách. Bohužel bosky musíte na úplně všechny památky a v dlouhých kalhotách. Za den chození bos jsme tedy měli docela bolavé nohy. Ale vidět památky jsme chtěli, takže jiné cesty nebylo.
Po prohlídce první památky, jsme se vydali k jedné z těch nejvýznamnějších – Jaya Sri Maha Bohdi. Jedná se o strom, který je nejstarším člověkem zasazeným stromem na světě. Byl údajně zasazen již v roce 249 před naším letopočtem. Buddhisté se k němu modlí a vláda zakázala jakoukoliv výstavbu v okruhu 500 metrů od tohoto stromu. Jako už jsme si ověřili, zase se jedná o místo, kde musíte dodržet jisté tradice – takže boty pryč a zakrýt nohy. Jinak je vstup zdarma, nebo alespoň bránou, kterou jsme prošli my bylo možné projít bez jakéhokoliv poplatku (nepočítaje za hlídání obuvi).
To už bylo těsně před polednem a začali jsme hledat místo, kde se dobře najíst. Jak z Google Maps, tak v průvodci Lonely Planet, je doporučována restaurace v budově z britských koloniálních dob – The Sanctuary of Tissawewa. Po chvíli hledání, jsme nakonec vchod do areálu našli, hledejte ho na hlavní od severu, je tam cedule, ale kdekoliv jinde žádné nenajdete, takže byste bloudili jako my.
Objednali jsme si ze základní nabídky dva relativně normální chody. To jsme netušili kolik mističek reálně přijde z kuchyně. Byli jsme tam úplně sami, takže jsme automaticky byli atrakcí číslo jedna. Už jsme si zvykli :)
Čtěte více: Let do Negomba a přesun do Anuradhapury
Po obědě jsem vyrazili směrem na další památku. Tentokrát již musíme zaplatit vstup na vybrané památky – tedy 25 USD na hlavu. Jedná se o dagobu Ruwanwelisaya. Jednu z největších staveb v oblasti Anuradhapury – 109 metrů vysoká a 290 metrů v obvodu. Jedná se rovněž o jednu z největší staveb své doby.
Další památku, kterou jsme navštívili, je významná pro buddhismus na Srí Lance jako takovému – jedná se o Thuparamaya dagoba – má se jednat o vůbec první stavbu postavenou po příchodu buddhismu na Srí Lanku. Stavba je menší, ale zato bych řekl zdobnější a zajímavější.
Poslední co jsme z celého komplexu ten den stihli, byla Jetavanaramaya dagoba. Není nejvyšší, ale zato největší stavbou komplexu s více jak 93 miliony cihel. Jedná se o budovu, která je důležitá pro období boje mezi dvěma proudy buddhismu – Mahájány a Théraváda. Do detailů raději zacházet nebudu, protože pro mě je buddhismus velká neznámá.
To bylo to poslední, co jsme ten den viděli. Ani ne tak protože by se začalo stmívat, ale už jsme byli dost unavení. Okruh co jsme obešli měl určitě 15 km a neviděli jsme vše co by nám areál mohl nabídnout. Taky nám střídavě hodně pršelo a svítilo slunce.
Proto doporučujeme vyrazit po památkách Anuradhapura na kole (pokud tedy úplně neleje). Velmi se to vyplatí. Pěšky to jde taky, ale budete docela vyřízení a nestihnete vše za jeden den. Je toho opravdu požehnaně. Vůbec asi nejlepší je vzít na celý den tuk tuk, to se nám nechtělo protože jsme chtěli chodit, ale potkali jsme tam Čechy, co to tam tak udělali a myslím, že z toho komplexu museli vidět prakticky téměř všechno.
Za celý den jsme byli pekelně ulepení, proto jsme vzali nejbližšího rikšáka, aby nás vzal domů. Dát sprchu, zregenerovat a obnovit sílu na večeři.
Něco nám uteklo? Doporučili byste ještě další stavby, které jsme minuli? Napište do komentáře!
Líbí se vám článek? Pošlete ho také do svých internetů, facebooků a twitterů!
Odpovědět