Berlín je hlavní město Německa a zároveň patří k největším metropolím v Evropě. My jsme chtěli poznat jeho památky, zajímavosti a náladu. Proto jsme se jeden prosincový víkend do Berlína vydali.
Vyrazili jsme již v pátek pozdním spojem RegioJet, který nás dovezl za cca pět hodin do tohoto velkoměsta. Autobus staví v Berlíně na 3 místech – na letišti Schönefeld, nádraží Südkreuz a autobusové stanici ZOB Sehenturm nedaleko stanice vlaku S-Bahn Messe Nord / ICC v západní části Berlína. Na tuto stanici jsme jeli i my, protože byla nejvýhodnější pro náš další přesun na Schönhauser Allee v severním Berlíně, kde byl náš hostel Absolut Berlin.
Musíme říct, že téměř půlnoční Berlín v zimě a tmě nepůsobí pohostinným dojmem. Ale říká se, že ráno moudřejší večera, a tak jsme dojeli s vypětím všech sil do hostelu kolem půlnoci a šli hned spát.
Berlín a jeho prvotní poznání
V sobotu jsme vstali brzo ráno a vyšli do ulic města. Naše první kroky vedly na stanici U-Bahn, což je označení metra, které kromě centra vede paradoxně nad úrovní uličního parteru.
Na stanici nastal první problém – automat na jízdenky přijímá platební karty, ale z nepochopitelného důvodu pouze kartové společnosti Maestro. Samozřejmě, že akceptuje i hotovost, ale tam je pro změnu omezení na 5 a 10 eurové bankovky a drobnější mince. Takže vybaveni 120 eury a kartami Visa, Mastercard a Diners Club jsme nebyli schopni koupit jízdenky a museli rozměnit v kavárně (což nám jako kafofilům vlastně vůbec nevadilo).
O dopravě v Berlíně budeme publikovat samostatný článek, ale silně doporučujeme nákup celodenní jízdenky – MHD můžete bez přemýšlení používat celé až do druhého dne do 3 hodin do rána. To vše za rozumných 7 EUR pro dospělého.
Prvním místem na našem programu byl Alexanderplatz se známou atrakcí v podobě Urania Weltzeituhr. Alexanderplatz patří k nejrušnějším místům v Berlíně. Pokud stojíte o trošku klidnější návštěvu, tak si určitě přivstaňte. O Vánocích se zde konají trhy, takže je to jediná šance, jinak se budete probíjet davy lidí.
Hned od náměstí upoutá vaší pozornost tolik typická televizní věž, v němčině Fernsehturm, shlížející na celý Berlín. Měří přes 380 metrů a v Berlíně se jedná o nejvyšší stavbu. Je tolik populární, že se na návštěvu vstupenky rezervují dopředu online.
Pokud věž chcete navštívit, pak doporučujeme udělat rezervaci v předstihu alespoň 3 až 4 týdny. V našem případě by návštěva věže byla zbytečná. Za pošmourného počasí s oparem by byl výhled špatný.
Naším náhradním programem se stala prohlídka (Berlínský dóm) Berliner Dom. Jedná se o stěžejní budovu protestantské církve od dob Martina Luthera a probíhala zde i oslava sjednocení Německa. Zajímavostí může být fakt, že opravu dómu provádělo východní Německo s tichou finanční podporou západního Německa.
Prohlídka dómu je zajímavá. Jedná se sice o církevní budovu, ale musíme říct, že až po shlédnutí zábavně zpracovaných informačně naučných animací jsme plně docenili a pochopili význam tohoto místa pro Německo a Němce.
Zajímavostí a součástí prohlídky je návštěva podzemní krypty nebo výhled z ochozu hlavní kopule s výhledem na řadu berlínských památek, jako třeba televizní věž nebo Rotes Haus, což je berlínská radnice z neomítnutých cihel.
Prohlídka celého dómu stoji 7 EUR a lístky se kupují v automatu. Tentokrát jsme s MasterCard uspěli. Automat bere karty i hotovost. Celá prohlídka při rozumném tempu zabere hodinu až dvě.
Muzejní ostrov u řeky Sprévy
Po prohlídce můžete zamířit do muzea DDR, které je hned vedle dómu. My jsme tam nešli, protože máme pocit, že se s artefakty z té doby v ČR setkáváme ještě dnes, a tak prohlídka výdobytků socialistického plánování je přitažlivější pro návštěvníky ze západních zemí a my se zatím podíváme na něco dalšího z historie.
Tím něčím dalším je muzejní ostrov u řeky Sprévy, kde jsou v těsné blízkosti situovány budovy pěti významných muzeí chráněných UNESCO a našlapaných artefakty snad z každé kultury na Zemi.
Můžete navštívit Altes Museum, Bodes Museum, Pergamon Museum, Alte Nationalgalerie nebo Neue Museum. Nejžádanější je Pergamon Museum. Taktéž silně doporučujeme online rezervaci, jinak počítejte s dlouhou řadou na lístky, alespoň do tohoto nejžádanějšího muzea.
Jinak věnujte pozornost i samotnému plášti jednotlivých budov a sloupů. Stále nesou stopy po střelbě Rudé armády, která ke konci války dobývala v tuhých bojích jednotlivé části Berlína.
K největší street-artové galerii
Po prohlídce muzeí jsme jeli do východní části Berlína k největší street-artové galerii pod širým nebem vůbec s názvem East Side Gallery. Ta je paradoxně nakreslena na pozůstatcích berlínské zdi, která rozdělovala imperialistický západ od východního socialismu.
Při pobytu v Berlíně zjistíte, jak zeď je dodnes důležitým tématem pro řadu Berlíňanů. K samotné zdi je nejlepší dojet S-Bahn (městským vlakem) na stanici Ostbahnhof. Stačí vyjít před budovu samotného nádraží a zeď byste měli vidět po své levé ruce.
Projděte si ji pozorně, ať neminete nejznámější umělecké výtvory, mezi které patří dozajista malba trabanta nebo fotka líbajících se politiků.
Po prohlídce zdi jsme zamířili do židovského muzea. Historická budova je spojena podzemním tunelem s novou silně moderní a minimalistickou budovou, ve které jsou další expozice židovské kultury a vysvětlen osud židovské komunity ve světě.
Muzeum, zejména v novější budově, klade důraz na interaktivitu, takže si zde můžete přehrávat videa, hudbu a krátké filmy nebo si můžete například nechat na počítači přeložit své jméno do hebrejštiny.
Vstup do muzea stojí 7 euro pro jednoho dospělého. V muzeu jsme byli cca 2 hodiny, a to jsme expozici spíše prošli rychlým krokem, takže milovníci historie zde najdou zábavu na dlouhé hodiny.
Na své si přijdou ale i ostatní, kteří mají rádi zajímavou a netradiční architekturu, kterou zde reprezentuje nová část muzea navržená mužem, jak jinak než s židovskými předky.
Kousek od muzea na rohu ulic Fridrich Strasse a Rahel-Varnhagel Promenade je indická restaurace Delhi6, kde jsme poobědvali v “All-you-can-eat” stylu servírovaném formou bufetu. Milovníkům indické kuchyně vřele doporučujeme.
Restaurace není až tak podstatná, těch je v Berlíně doslova hromada. Spíše to, že se odtud dá pěšky nebo s U-Bahn pokračovat k další pamětihodnosti – Checkpoint Charlie.
Místo je památné svým účelem. Bylo zde možné překročit hranici, která jinak byla masivně hlídána a vedla tudy berlínská zeď. V současné době se z těchto dob dochovala jen budka. A bohužel je docela velkou turistickou pastí. Patří rozhodně k těm nejfrekventovanějším turistickým místům celého Berlína, které jsme navštívili.
Po krátkém pokochání se z roztomilé stavby na ostrůvku a dobově oblečenými vojáky v uniformách jsme šli už prakticky večerním Berlínem na další zastávku našeho rozvrhu – Postdamer Platz (Postupimské náměstí).
Postdamer Platz prošlo koncem 20. století překotným, nikoliv neřízeným stavebním vývojem. Jedná se o jakési nové centrum Berlína. Pod taktovkou světoznámých architektů jako Renzo Piano zde vyrostly budovy, jak nadnárodních firem, tak kinosály, kasina, divadelní sály apod. Postdamer Platz se stalo také centrem světoznámého filmového festivalu Berlinale.
Konstrukce budov je minimálně zajímavá na prohlédnutí, ale na co jsme byli zvyklí spíše v jižanských zemích, je systém plachet poskytující stín na kruhovém náměstí. V zimě to je jen zajímavost, ale v létě to může být vítaná oblast k odpočinku pro řadu Berlíňanů. Zejména, když se vlny veder v oblasti Evropy stávají již pravidelnou součástí letních měsíců.
Protože nás už docela bolely nohy, tak na další části města jsme začali využívat hodně MHD. Využili jsme S-Bahn a popojeli jsme na zastávku jménem Brandenburger Tor. Takže jsme se jeli podívat na majestátní Braniborskou bránu. Přijeli jsme přesně v okamžiku, kdy se začalo stmívat, ale světla byla ještě tak akorát a povedlo se nám ji zachytit opravdu pěkně nasvícenou.
Původně celní brána a vstup do opevněného Berlína byla koncem 18. století přestavěna do dnešního klasicistního stylu. Za druhé světové války utrpěla značná poškození, ale povedlo se jí opravit a po sjednocení Německa dostat do dnešní podoby.
Od Braniborské brány jsme se již za tmy přemístili před Reichstag, nebo-li Budovu Říšského sněmu, kde se v současné době nachází sídlo německého spolkového sněmu. Fotku jsme udělali raději až druhý den, aby bylo vůbec něco vidět.
I do této budovy máte možnost se jít podívat, ale opět je nutná online rezervace. Jinak je návštěva prakticky bez šance. Silně doporučujeme rezervaci udělat alespoň tři týdny dopředu. My jsme rezervaci bohužel udělat nestihli, a tak jsme museli budovu obdivovat jen z venku. Ale i to stačilo. Budova je krásná a překvapilo nás, že nenese vůbec žádné známky po válce, kdy byla budova silně poškozena.
Protože jsme byli už unavení a ve tmě není příliš dobře vidět, rozhodli jsme se, že pro první den toho bylo dost. Vrátili jsme se na Alexanderplatz, kde jsme si dali svařené víno a pozorovali okolní život běžných Berlíňanů.
Druhý den – západní Berlín
Druhý den jsme chtěli navštívit některá místa, která jsme v sobotu navštívili, ale už za tmy. Tak jsme se vrátili na Postdamer Platz, a také k Brandenburské bráně a znovu si prohlédli Reichstag. Odtud jsme pokračovali na nové hlavní vlakové nádraží, které se vyznačuje svou velikostí a moderním vzhledem železo betonové konstrukce kombinované sklem.
Z hlavního nádraží, kde se dá jednoduše přestoupit z městské dopravy S-Bahn na klasické meziměstské a expresní rychlíky, jsme pokračovali již do kdysi západní části Berlína. Jeli jsme se podívat na začátek bulváru Kurfürstendamm, zkráceně Kudamm, která patřila v dřívějších dobách k hlavním tepnám západního Berlína. Začíná u Kaiser-Wilhelm-Gedächtnis-Kirch.
Tato budova zde stojí jako tiché memento druhé světové války. V roce 1943 byl kostel poničen masivním bombardováním spojeneckými armádami. Z kostela zbyla poničená hlavní věž, k níž přiléhá nová moderní budova nového kostela, s taktéž moderní věží. Stará věž varuje budoucí generace před hrůzami války.
Nedaleko pomníku je slavný obchodní dům Kaufhaus des Westens (zkráceně KaDeWe). Britové a Londýn má Harrods, Němci a Berlín mají KaDaWe. Jedná se o největší obchodní dům v kontinentální Evropě, kde dnes mají obchody velmi prestižní značky. Na KaDeWe nám už síly nestačily. Spokojili jsme se s rychlou prohlídkou Kudamm a vyrazili alespoň ochutnat rozmanitou kavárenskou kulturu.
Berlín je jedna velká kavárna
Nedaleko Checkpoint Charlie se nachází moderní živelná kavárna West Berlin, kde jsme trávili poslední klidnou hodinku v Berlíně. V kavárně se míchala zajímavá směs lidí. Od klasických Berlíňanů, přes řadu očividně pracujících, do monitorů zahleděných freelancerů se sluchátky, zahraniční studenty, až po nás turisty.
Po odchodu z kavárny jsme již zamířili na autobusové nádraží, kde jsme čekali asi 30 minut, než jsme se mohli nalodit do autobusu. Musíme uznat, že autobusové nádraží je asi tím nejhorším zážitkem, co jsme za celou dobu v Berlíně měli. Takže pokud přežijete první rozčarování nebo vystoupíte na jiné zastávce, pravděpodobně si Berlín doslova zamilujete.
My jsme sice dojeli až sem a prvotní zklamání se nám nevyhnulo. Ale jinak je Berlín úžasné živé město, ve kterém jsme objevili jen jeho malý zlomek. Kdo váhá, zda se do Berlína vydat, tak můžeme jen doporučit. Berlín je směs aktuálního života, kultury, německé pohnuté minulosti, nových forem umění a stále živých rozdílů mezi východem a západem, kterému my Češi můžeme porozumět o něco lépe a živěji, než naši přátelé ze západní Evropy.
Odpovědět