Dnes jsme se vzbudili v sedm hodin ráno v Cancúnu a po rychlé snídani s italským chlapíkem, který zde tráví svůj měsíc a půl dlouhou dovolenku :) Na dvě sekundy jsme tiše záviděli a pak jsme rychle vystartovali se svými batohy na autobus do Mérida. Autobus měl včera jet ze stanoviště jedna, přes noc se to změnilo na trojku. :) Inu po ránu došlo na prověrku, zda jsme stále ve střehu. Nic nás nepřekvapilo… a nalodili jsme se do super autobusu od společnosti ADO Bus, která má hned čtyři třídy – ADO Platinum, pak ADO GL, dále ADO Primera a OCC (v podstatě normální linkový bus). Všechny jedou do Mérida stejně dlouho, jde spíš o komfort který požadujete. My jeli ADO Primera a na nohy máte pěkných 87 centimetrů, klimatizaci a WC. Ve vyšší třídě více místa, stevardka a dvě WC. Tak či tak ADO Primera pro běžné cestovatele stačí. Kvalita služeb může směle konkurovat Student Agency pro představu. Cesta trvá zhruba 4 hodiny autobusem a dálnice je vtipně rovná jak když střelí a pak nesmyslně zatáčí třeba kvůli odpočívadlu místo toho, aby odpočívadlo bylo na vnější straně dálnice (nevím proč jsem si to zapamatoval).
Mérida je větší město okolo 1 milionu obyvatel. Když jsme přijeli, říkali jsme si, že nám to dost připomíná Černou Horu. Což byla země zasažená občanskou válkou a dost věcí je poničených. Přesně tak se cítíte i v Mérida. Některé věci prostě fungují skvěle a jsou jak ze Švédska a někdy máte pocit, že jste právě nasedli do stroje času – směr 19. století. Co nás moc pěkně překvapilo byl hostel kam jsme došli z nádraží, možná 30 minut volným krokem včetně hledání. Hostel se jmenuje „Nomadas“ a je to opravdu backpackerský ráj jak píšou i v průvodci v části o Mérida. Můžete si vybrat od dormu až po soukromý pokoj s vlastní koupelnou. Wifi frčí dobře, k hostelu patří pěkný bazének ve kterých se můžete houpat v síti a užívat si sluníčko. Navíc jsou zde dostupné kurzy vaření, salsy a jogy. Katka mě ukecala na hodinu salsy, takže za pár dnů se možná můžete těšit na video u kterého puknete smíchy :D protože když tančím připomíná to rituální mytí hrocha sadou směšných kartáčků :) (psst… vyhandloval jsem to za to, že půjde na kurz vaření yukatánské kuchyně).
Další super věc co jsme otestovali bylo jídlo. Chtěli jsme typickou yukatánskou stravu zkusit právě v Mérida a tak jsme si nechali doporučit yukatánskou restauraci La Chaya Maya, kde nás skvěle pohostili. Dali jsme si tradiční Pollo Pibil – což je ½ kuřete marinované v kyselé pomerančové šťávě, koření, sladkém chilli, s rajčaty a cibulí, pak vařené v banánových listech a podávané s černou fazolovou kaší a ručně vyrobenými tortilami. Já jsem si dal Relleno Negro. Což je krůtí maso vařené v přepáleném koření, s vaječnou omeletkou a plackami. Oboje bylo moc dobré. Pak jsme nesměli vynechat Micheladu – mexické pivko s ledem, worchesterem limetkovým džusem a pálivým kořením a nahoře na okraji skleničky je sůl a další koření. Pivko si postupně doléváte. To byl asi jediný rozporuplný moment celého jídla. Jsme rádi, že jsme to zkusili jak to Mexičani pijí, ale oba bychom spíš šli jen na klasickou Coronu nebo jinou značku pivka.
Příjemně překvapí free-wifi na hlavním náměstí v Mérida. Takže tam najdete spoustu lidí jen si povídajících ale i pracujících a skypujících.
Nemůžeme se zbavit pocitu, že Mexiko jako ekonomika v posledních dvou desetiletích prudce expandovala. Na jedné straně vidíme až exkluzivní autobusy na druhé straně rozbourané nebo nedostavěné budovy. Je tu poměrně silně cítit amerikanizace, hlavně v Cancúnu. To je poměrně tvrdý zážitek pokud letíte z Vancouveru a první co je po výlezu ze dveří letiště, že vás začne skupinka 20 naháněčů honit do svých autobusu, etc. Bohužel jsme neměli možnost zatím nahlédnout do života běžných Mexičanů, což by asi hodně vneslo světlo do toho jak se třeba mají nebo co si myslí. Obecně jsou příjemní, zejména když se snažíte španělsky, ty zdatnější když slyší akcent plynule přechází do angličtiny a nemají s tím vůbec problém a ještě se tomu spolu zasmějete. Jen to na nás zatím dělá pocit, že se každého, kdo nevypadá jako Mexičan snaží vyždímat každou kačku. Není to všudypřítomné, ale cestovatelský šestý smysl nevypínejte za žádnou cenu nikde – v Cancún, Mérida ani nikde jinde.
Rozčarování v Mérida: banky – jak mexické tak kanadské
Hodně blbou zkušenost jsme dneska pořídili s kanadskými bankami a vlastně mexickými bankomaty. Začneme tím méně problematičtějším. Chtěli jsme vybrat peníze a tak jsme šli do Scotiabank abychom vybrali. Prošli jsme klasickým procesem a na konci byli cosi španělsky a nevěděli jsme tak jsme dali jen ne a proces byl ukončen. Podruhé jsme tedy dali yes a dostali jsme peníze i s potvrzením. Pak jsme se snažili zaplatit u některých obchodníků kanadskou kartou a byla odmítnuta přestože to je VISA na druhou stranu je to debetní karta. Ale zase víme, že peníze máme, takže kde je problém nevíme. Obchodníky si poměrně hlídáme, abychom u někoho, kdo nebere VISA neplatili touto kartou. V hostelu jsme potkali starší paní z Anglie, která má díky tomu, že žila na Vancouver Islandu kanadský účet od CIBC, takže stejná story s tím rozdílem, že dostala potvrzení o výběru, ale nedostala peníze. Takže to byla řešit v bance tady v Mérida a bylo jí řečeno, že kukaně s bankomaty jaksi nejsou pod kontrolou bank, ale jistých zprostředkovatelů, takže banky nemají vůbec přehled co se na bankomatech děje a jestli mají vůbec v sobě nějaké peníze. Což byl asi případ naší Angličanky. Takže nejjistější cestou je vybírání na pokladně v bance. Peníze vám dá človíček. My jsme zase vlastně jako neměli zatím s výběrem problém, ale nestojíme o podobnou zkušenost. Jinak klasické peníze jsou pravděpodobně nejlepší varianta obecně. Fungují všude.
Druhá věc s kanadskými bankami je, že jak Kanaďani asi moc necestují (resp. není tak jednoduché se dostat mimo Kanadu nebo USA), tak pokud čirou náhodou uděláte platbu ze zahraničí tak vám kartu zablokují. Aspoň tedy u TD Canada Trust. Asi před měsícem jsme zaplatil hosting za náš skromný blog a naneštěstí jsem použil kanadskou kartu, takže kvůli platbě ve výši cca. 10 CAD my zablokovali kartu a ospravedlňovali to zabezpečením. OK, chápu, ale deset dolarů. Už jsem dal horším lidem víc. Jakou to má spojitost s Mexikem? Myslím, že to udělali znovu, protože včera jsem platil lístky na autobus v pohodě, dnes to u stejné společnosti už nešlo. No uvidíme. Pokud jedete mimo Kanadu a chcete mít pokoj, radši jim zavolejte, že hodláte cestovat, aby se nevyděsili jako u nás, až jim tam budou lítat platby z Mérida. Druhák – až si budete někdy zadávat ty úžasné ověřovací otázky typu – Jaké je jméno vaší maminky za svobodna, buďte si pekelně jistí, že je dokážete kdykoliv zodpovědět, radši si je doslova někam napište. Protože když se pak snažíte přihlásit do internetového bankovnictví a nejste v Kanadě tak po vás bankovnictví nechce jen heslo, ale i odpovědi na tyto otázky. Takže navíc k pravděpodobně zablokované kartě jsem si pořídil i zablokované internetové bankovnictví. Jéééj! :) no nic, ještě že přišla před odletem ta spásná myšlenka rozdělit všechny peníze na třetiny a hlavně dvě třetiny mít v ČR. Jéééj!! :) Ať si nadává na Spořitelnu kdo chce kdy chce, já jsem s ní zatím neměl žádný problém v žádném místě na světě a nepočítám malichernosti jako Inda ve Vanu, kterýmu se nechce platit vyšší fee za platbu cizoměnovou kreditkou.
Tip na závěr – pokud máte rádi tržiště, bleší trhy, vetešnictví a vůbec prohrabování se kdejakým fetišem tak musíte jít do tržiště v Mérida. Hodně stánků, od jídla až po sošky svatých, pecka, užil jsem si to a vyšel stále jako 100% ateista :) Najdete ho na rohu Calle 56 a Calle 65. Celá Mérida má ulice do pravého úhle. Takže to bude hračka ;)
Zítra valíme do Chichen Itza, prý to má být pekelně přelidněné. Držte nám palec. Z Mérida jsme žádné moc fotos nepořídili. Pár jich tu je, ale jen z iPhonu.
Odpovědět