O Velikonocích jsme se místo pletení pomlázky a malování vajíček vydali na prodloužený víkend do města Norimberk. Počasí nebylo zrovna ukázkové, přepadla mě bolest v krku a rýma, ale i tak jsme si výlet nakonec užili:)
Cesta autobusem
Norimberk nás přivítal v pozdních večerních hodinách už v pátek, kdy jsme dorazili autobusem od německý drah Deutsche Bahn (DB) s označením Intercity (IC), který můžeme jen vřele doporučit.
Po přibližně 3,5 hodinách cesty z Prahy – hlavního nádraží vás řidič vyloží kousek od hlavního vlakového nádraží v Norimberku. Autobusy IC jsou dvoupodlažní a ti, co mají jako my věčný problém s malým prostorem na nohy, tak tady zajásají.
Tyto autobusy totiž garantují stejně velký prostor na nohy, jako je v německých vlacích IC 2. třídy. Pro dlouhány jako jsme my, to byla naprosto komfortní jízda. Tím, že se jedná o nejkvalitnější jízdu z Prahy do Norimberku, zaplatíte za jednosměrný lístek kolem 1 000 Kč za osobu. Ale jsou to rozumně vydané peníze.
Sobotní toulání starým centrem
Po snídani v hotelu Ibis ležícího kousek od starého centra, jsme se vydali na celodenní prohlídku města Norimberk.
Procházku jsme začali u kostela St. Lorenz, kde si můžete i zvenku všimnout velkých vitrážových oken. Pokračovali jsme dále na velké tržiště Hauptmarkt, kde si kupte něco dobrého a při té příležitosti se podívejte i na radnici a kostel Panny Marie (FrauenKirche Nurnberg). Na štítě kostela si všimněte norimberského orloje, který se rozezní vždy v poledne.
Než vyrazíte pryč z tržiště, nezapomeňte se zastavit u kašny (Schöner Brunnen), kterou nelze přehlédnout, protože je vysoká asi 19 metrů. Kolem kašny uvidíte mříž a z jedné strany je schovaný norimberský zlatý prsten – spíš bych řekla kroužek :)) a když jím otočíte dokola, splní vám vaše přání.
Od tržiště jsme pokračovali dále k nejstaršímu kostelu v Norimberku, a to kostelu sv. Sebalduse (Sankt Sebaldus Kirche), ve kterém by se měly nacházet varhany s 6 000 trubicemi. Přiznáme se, že dovnitř do kostelů moc nechodíme, takže nedokážeme ověřit, zda tam opravdu jsou. Ve většině případů si kostely prohlížíme jen zvenku.
Ze starého města k hradu
Procházku si můžete prodloužit ještě o nejvýznamnější stavbu ve městě Norimberk, kterou je dozajista hrad Kaiserburg. Jak to tak bývá, budete muset trošku šlapat do kopce, abyste se k němu podívali.
V pokladně máte pak na výběr z toho, kam se budete chtít podívat. Na věž, ze které uvidíte na celý Norimberk, palác s rytířskými sály nebo do podzemí? My jsme tentokrát navštívili pouze rytířské sály, kde jsme viděli pěknou expozici včetně ukázky dobových zbraní.
Už jsme měli docela hlad, tak jsme se byli najíst ve vyhlášené hospůdce Bratwurst Röslein, kde jsme vyzkoušeli typické norimberské jídlo, kterým jsou norimberské klobásky (Nürnberger Rostbratwürste). Určitě doporučujeme, kdo je ještě nezná.
Jsme “kafoholici”, takže jsme se ještě museli zastavit na jednu kávu v kavárně a pak jsme už pokračovali dál k Popravčímu mostu (Henkersteg), po kterém se můžete projít. Na jeho okraji uvidíte katovnu, ve které je malé muzeum.
Určitě nevynechte nejhezčí uličku Weissgerbergasse, ve které najdete opravdu dobře zachovalé a zrestaurované domy. Nenachází se daleko od Popravčího mostu. Po válce byl Norimberk celý zničen a tahle ulička vám připomene, jak to tam vypadalo ještě před válkou.
Ke konci dne jsme se už jen toulali bez cíle uličkami města. Což je jedna z našich taktik, jak objevit zajímavá místa.
Norimberk byl centrem ideologie Třetí říše
První den ve městě jsme se věnovali primárně historickým budovám a centru města. Norimberk ovšem skýtá i svou temnou část z historie. Stal se centrem NSDAP. Nacisté chtěli na okraji Norimberka vystavět komplex o velikosti 12 kilometrů čtverečních pro pravidelné sjezdy a utužování své ideologie.
Tento plán a hrůzy doprovázené druhou světovou válkou poutavou formou dokumentuje Dokumentationszentrum Reichsparteitagsgelände, kam jsme vyrazili právě v neděli. Sídlí v jedné z prvních budov, kterou nacisti z komplexu postavili.
Už její velikost návštěvníka ohromí a dokládá odhodlání tehdejších nacistických pohlavárů. Kapacita budovy byla 50 000 lidí. A to byl teprve začátek.
Hned u vchodu vás překvapí moderní architektura hezky zasazená do původní budovy. Už v deset hodin dopoledne centrum překypovalo návštěvníky. Každý účastník u vstupu dostane vlastního audioprůvodce v několika světových jazycích (českého jazyka se bohužel nedočkáte). Každá deska, exponát nebo i video mají své číslo, a tak si každý může dle libosti poslouchat komentář k danému předmětu.
Celkově je prohlídka opravdu zajímavá. Pro laiky extrémně poučná, podaná srozumitelnou formou. Na návštěvu si rezervujte určitě dvě hodiny. Pokud se chcete dozvědět opravdu hodně, tak máte šanci, ale počítejte raději rovnou s několika hodinami jen na samotnou prohlídku expozice.
A pak už jen relax
V centru jsme byli asi tři hodiny. Po návštěvě jsme si dali krátkou svačinu v místním bistru, abychom načerpali nové síly.
Do centra, ale i z centra se dá dostat pohodlně tramvají. Toho jsme využili pro oba dva směry. Jezdí sem tramvaj číslo 6 nebo 8 do stanice – Nürnberg Doku-Zentrum. Po návštěvě a svačince jsme se jako správní závisláci vydali do centra na kávu a zbytek dne de facto trávili po kavárnách relaxací.
Odpovědět