Z Kilkenny jsme měli v plánu dojet do města Cashel (čti „kešl“). Nechtěli jsme si půjčovat auto, tak jsme hledali možnosti, jak se tam dopravit busem nebo vlakem.
Vzdálenost mezi těmito městy je pouhých 60 km, ale dostat se do Cashelu veřejnou dopravou byl celkem oříšek. Pro hledání spojení mezi městy hodně doporučuji tzv. journey planner pro autobusy, tak pro vlaky. Dost nám to pomohlo.
Našli jsme nejméně bolestivé spojení autobusy a vydali se na cestu. V Kilkenny jsme si koupili lístek u řidiče v autobuse (cena kolem 19 EUR) s plánem přestoupit v Mitschelstownu.
Jenže když jsme nebyli ani za polovinou cestu, řidič na nás zahalekal, ať vystoupíme, že ten autobus před námi jede směrem Cashel, tak ať se svezeme. Jeho irskou rychlou angličtinu jsme moc nechytli, ale vystoupili a přestoupili jinam.
Nový řidič nic neřekl a my jsme se rozjeli. Moc jsme nevěděli, jestli jedeme správně, tak jsme začali zjišťovat u spolusedících, jestli tenhle bus jede do Cashelu. Potvrdili, že ne:) Tak to bylo něco pro moje nervy!
Jenže Irové jsou tak hodní, že nám poradili jak se do Cashelu dostat. Jeden ze spolusedících věděl, že lze přestoupit v městě jménem Cahir (čti „kajr“).
Vystoupili jsme tedy na další stanici v Cahiru a počkali ještě hodinku na další bus, který nás tam už dovezl:) A světe div se, byl to ten autobus, který nás měl vzít z původního Mitchelstownu, který jsme měli v plánu.
Prohlídka Rock of Cashel
Po úspěšném příjezdu jsme se šli ubytovat do hostelu (ubytování najdete tady) a hned vyrazili na prohlídku města. Důvodem naší cesty byl primárně hrad Rock of Cashel. Ten jsem chtěla hodně vidět.
Při příchodu vidíte, jak hrad Rock of Cashel vyčnívá ze Zlatého údolí hrabství Tipperary. Vidíte spoustu věžiček, kulatou věž (jako už několikátou tady v Irsku) a špičaté štíty.
Do hradu máte vstup zdarma, pokud ve městě utratíte 15 EUR. Tím, že jsme byli ve městě ubytovaní, tak jsme měli vstup zdarma. Rovněž každou první středu v měsíci můžete památku navštívit bez placení. V ostatních případech zaplatíte 7 EUR za osobu.
Přidali jsme se k nějaké skupině s průvodcem, tak jsme chvíli poslouchali. Bohužel tam bylo tolik lidí a ten chlapík nemluvil příliš nahlas, že jsme se asi po půl hodince odpojili a šli si po vlastní ose.
Bohužel se hrad zčásti rekonstruoval, takže jsme asi pochopili účel vstupu zdarma, protože je omezený do dubna 2016. Po tomto datu bude hrad asi už bez lešení.
I s lešením jsem si pohled na hrad užila. Vápencová skála, ze které je tvořený hrad, má dlouholetou historii. V prvním tisíciletí byla skála určitým duchovním i světským centrem, také i sídlem králů z Munsteru.
V průvodci jsme se dokonce dočetli, že se ke skále váže legenda, kdy ďábel, který si právě ukousl kus pohoří Slieve Bloom (Ďáblovo sousto), zahlédl sv. Patrika, jak se ve Zlatém údolí chystá postavit kostel. Znechuceně skálu vyplivl a ta skončila v Cashelu. Takže na ten plivanec od ďábla jsme se museli jet podívat a musím říct, že i s lešením stál za to:)
Hrad tvoří nádherná 28m kruhová věž z 12. století, do které se ale bohužel nedá vlézt. Ve věži byly kdysi dřevěné schody, ale po letech bohužel shnily, takže už není možné se nahoru do věže dostat.
Nejcennější část hrad je právě rekonstruovaná Cormacova kaple, která byla vystavěná i vyzdobená rovněž ve 12. století. Tu jsme bohužel příliš zblízka neviděli. A poslední velkou částí je katedrála sv. Patrika z 13. století, která je bez střechy a vidíte se nad ní pohybovat desítky krkavců a dalších ptáků. V den návštěvy bylo ještě zataženo, tak kolem létající krkavci dodávali hradu tu pravou irskou atmosféru.
Po prohlídce Rock of Cashel jsme nemohli vynechat opatství Hore Abbey, které je situováno tak 15 minut pěšky od hradu a vidíte na něj přímo z Rock of Cashel.
Toto opatství bylo postaveno mnichy z řádu Benediktinů, ale arcibiskup David McCarvill je vypudil z opatství na základě jeho paranoie, že se ho chtějí zbavit. Byl kolonizován mnichy z Mellifontu a stal se vlastně posledním středověkým cisterciáckým klášterem v Irsku. Je v mnohem horším stavu než Rock of Cashel, ale líbil se nám snad ještě víc.
Po prohlídce těchto dvou historických ikon Irska jsme se šli projít ještě po městě a do supermarketu, abychom si uvařili něco lepšího k večeři, než fast food, který nás provázel celým Irskem.
Útěk mezi ovce a krávy
Druhý den jsme si chtěli trošku odpočinout od lidí a podívat se po širokém okolí, jak to vypadá na klasickém irském venkově. Našli jsme si asi 10km trasu z Rock of Cashel do Golden, která vede přes tzv. Tipperary Heritage Way.
Tato cesta má za cíl vám ukázat památky a celkově jak už z překladu vyplývá, dědictví daného hrabství Tipperary. Cesta nás vedla převážně kolem řeky Suir. Na obou březích byly vlastně jen pole s krávami, ovcemi nebo koňmi. Bylo neuvěřitelné, na jak obrovské, zelené a neobydlené prostory můžete v Irsku narazit.
Všude bylo všechno až abnormálně zelené a když jsme se najednou maličko ztratili, museli jsme projít v těsné blízkosti krav a jednoho býka. Měla jsem celkem nahnáno:)
Procházka to byla pěkná a už jsme se těšili, jak si ve vesnici/městě Golden dáme Guinnesse, odpočineme si a půjdeme zpátky. Když jsme došli do Goldenu, jediné, co bylo otevřeno, byly malé potraviny, kde alkohol neprodávali.
Odpočinek tedy nebyl a chtěli jsme se vydat na cestu zpátky, jenže se nám už nechtělo moc chodit. Tak jsme začali stopovat a vzala nás strašně příjemná paní (většina Irů je tu fakt moc přátelská) až k našemu hostelu, protože hned vedle bydlela. Dokonce to vypadalo, že jí hostel patří nebo tam minimálně pracuje.
Na pivo jsme si tedy došli až zase v Cashelu:) o to lepší bylo!
Jeden komentář